pondělí 21. prosince 2015

Uvolněná zdrženlivost

Přikládám jeden ze základních textů k fundamentálně založeným teoriím architektury druhé poloviny dvacátého století. Odkazují se k němu jak Norberg - Schuzl,tak sourozenci Dorothea a Georg Franckovi (viz. další texty na tomto blogu). Doplním tu ještě současný americký kritický diskurs, kde se v podání jednotlivých autorů a škol řeší téma vztahu celostní - fundamentální - teorie, a teorie tzv.projektivní zaměřené daleko spíš na konkrétní urbanistický, architektonický, designový úkol, problém. I tak - fundamentální teorie má tendenci se zabývat celkem - kulturním a hodnotovým horizontem ve kterém se nacházíme, ve kterém projektujeme, ve kterém stavíme, a do kterého pak již zrealizované stavby (design, urmanismus..) zasazujeme a z něhož nové "věci" hodnotíme a přijímáme. 

Ještě bychom dodali, že kritika použití fenomenologického diskusu v architektuře probíhá už od počátku šedesátých let a pro vlastní architektonickou práci tento přístup moc "produktivní" nebývá, ale svý přístupem - od celku k jednotlivosti - detailu (jako protipól technickému způsobu uvažování) je stále nezastupitelný - podobně jako hudba, krásná literatura, výtvarné umění.....






























Pokud jde o případné výhrady vůči MH s ohledem na jeho působení na Akademické půdě v okamžiku nástupu nacismu - doporužuji si toto téma podrobně vygooglovat, stejně jako proměny jeho vztahu ke svému učiteli ve stejné době.

Pokud někdo bude hledat "autority" v českém filosofickém prostředí srovnatelné s výkony TGM, pokud nebude postačovat Jan Patočka, foporuřuji obrátit se na Ladislava Hejdánka (spjatého s protestantským prostředím), nebo Milana Maxhovce (spjatého s katolickým prostředím).


(foto Jasanský-Polák) z cyklu vesnice (do habilitační práce použito s laskavým dovolením autorů)