středa 20. května 2015

Prezentace v Petrovicích 24.června 2015

Prezentace v Petrovicích 24.června 2015



Ještě před prezentací na obci tu budou postupně uveřejněny všechny studentské projekty. Stejně tak i hodnocení budeme postupně doplňovat.


z hodnocení:
Ve své podstatě ateliérové zadání splnilo očekávání. Především se z hlediska urbanistického podařilo vydefinovat základní hodnoty území, jejichž zachování a rozvoj je pro vztah sídla s krajinou klíčový. Jedná se o ony čtyři body – voda, náměstí, krajina jdoucí až do centr obce, přírodní dominanty v okruhu okolo obce. 

Základním cílem zadání bylo obec zahustit, aby se zbytečně nerozptylovala do polí (v tom ohledu byl poněkud nešťastný poslední územní plán z poloviny devadesátých let).


Je zajímavé sledovat, jakým způsobem se dnes vyvažuje vztah kultury(obecně řešeno obytného prostředí a tzv přirozeného světa) se stále všude vítězící instrumentální racionalitou - a ještě zajímavější je do tohoto vztahu vstupovat a směrem k oné "kultuře" a "kvalitě" náš žitý svět harmonizovat.


Filip Hermann Penzion v zámeckém parku
z hodnocení:
V průběhu práce na struktuře okolí zámku i parku jsme dospěli k definici tohoto území jako spojnice mezi dvěma zásadními strukturotvormáni prvky území – mezi náměstím a pruhem s potoky a rybník na severu.  

Toto území jsme dále rozdělili na část bezprostředně okolo zámku a pak na na část severně až k rybníku Kamenný.

Penzion řadíme mezi nejzdařilejší projekty. 


Matěj Mlch Komunitní centrum Petrovice


z hodnocení.
Tady byla práce asi nejzajímavější – v nejprestižnější a nejvýstavnější části obce. 

Cílem bylo najít tomuto území nové využití –  najít adekvátní společenské funkce, které by ho mohly naplnit. Vlastním využitím a náplní zámku jsme se nezabývali.

Sýpka je jedním z objektů,  „se kterými v budoucnu obec bude muset něco dělat“. Místo je to do té míry jedinečné, že se nabízí především společenské funkce.
První návrh sýpku poněkud rozšiřuje, což by mohlo prostoru před zámkem dát poněkud odlišný sevřenější ráz. Přístavba je zároveň vstupem a průchodem do části parku za ní.
Druhý návrh nechává sýpku v původním půdorysu. 

Iveta Kopecká Chráněná dílna








Pro toto území byl asi nejradikálnější přístup severně od zámku. 

Bouráme tu historickou kočárovnu a rušíme i nově vybudovaný přístavek u parketu, včetně parketu. 


Navrhovaný objekt chráněné dílny je sympaticky umístěn v klidu parku. 

Mohlo by tu dojít k něčemu podobnému jako se obci podařilo umístit domov důchodců doprostřed náměstí. 

Budova chráněné dílny zahrnuje jak vlastní objekt s dílnami, sklady a malou kavárnou, tak severně od objektu sýpky je tu objekt pro ubytování. Tento objekt ubytování zároveň řeší jeden z největších urbanistických oříšků území – jak se postavit k objektu sýpky, která, přestože je umístěná na exkluzivním místě, tak daleko spíše respektuje komunikaci procházející celým parkem na sever, než nějaké reprezentativní návaznosti parku, zámku a kostela. 

Projekt chráněných dílen se tak pokouší dát jednotlivým částem území, parku i prostoru okolo zámku jasně vyhraněný specifický charakter. Tedy park je tu zakončen jednoznačnou linií, za kterou vystupuje zámek, sýpka se dostala do zcela jiné hry v těsné blízkosti zámku a co je ještě důležité – objekt pro ubytování se stal v parku důležitou protiváhou na severu umístěnému penzionu.  Tyto dva objekty tak zároveň vymezují specifické území v parku v jehož severní části byl původně umístěn dřevěný parket.

Ten byl v sedmdesátých ltech přenesen do současné polohy, ale takové oblíbenosti a atraktivity už nedosáhl. Vznikla tak současná srostlice která se znovu a znovu pokouší najít uplatnění. 

Vlastní návrh je adekvátní situaci i místu.

Daniel Kramář Rekonstrukce sýpky

z hodnocení:
Druhý ze dvou způsobů rekonstrukce sýpky. Tato varianta nepočítá s jejm rozšířením, je stejně kvalitní jako předchozí řešení. I z tohoto návrhu je cítit dané místo, daná lokalita – řešení se pokouší být co nejlapidárnější


Maiia Epova Centrum pro řezbáře

z hodnocení:
Celá oblast okolo zámku prošla  během semestru náročným a zdlouhavým urbanistickým vývojem. 

Při vstupu z plochy náměstí k zámku tak dnes nemáme pocit, že bychom vstupovali do území podřízené reprezentativní funkci zámku. Jsme daleko spíš v zadním traktu stodol. V místě sympaticky neuchopitelném – je to tu trochu reprezentativní, trochu záhumenek, trochu okraj osídlení se starým hřbitovem a kostelem, trochu hospodářské centrum se sýpkou a dalšími budovami, trochu reprezentativní park.


Cílem úprav a doplňování okolo zámku bylo nesetřít tyto krajně protichůdné vlivy a motivy, ale dát jim alespoň o trochu jasnější obrysy. I objekt řezbování – který jakoby uzavíral hospodářský vnitroblok je vlastně celý transparentní, takže k žádnému radikálnímu oddělení nedochází. Svým ochozem je výrazný, ale svou jinakostí se může stát adekvátním partnerem jak zámku tak kostela.

Objekt by tak před vstupem do zámku mohl působit jako jakási krajka.


Paula Ďurčová  Bytové domy v parku

z hodnocení:
Další studie do místa těsně sousedícího s linií zeleně a vody. Zásadním vstupem do území bylo přehodnocení parcelace i plánovaného využití. Místo individuálních rodinných domů navrhujeme koncentrovanější obytné a společenské funkce - objekty adekvátnější mimořádnosti území.

Kornélia Faklová Bytovka a okolí Krašáku

z hodnocení:
Bytové domy jsou na vesnici stále ještě vnímány jako něco podřadného, spjatého se socialistickým zemědělstvím., socialistickou vesnicí. Přičemž řadové domy, vila domy, bytové domy jsou formy výstavby, které jsou na tzv.západ od našich hranic více než obvyklé. Mnohdy se v nich realizuje bydlení, které je i kvalitnější, než u nás oblíbené tzv. satelitní stavění. 

Problém s bytovými domy na vesnici je především v tom, že pro developery je taková výstavba z hlediska velikosti nezajímavá, družstevní vlastnictví dnes vůbec není obvyklé, a aby se iniciátorem a investorem stala obec, to dnes také není samo s sebou. Nicméně z hlediska architektonické i urbanistické formy je řešení takovýchto typologických druhů bez problémů jak se ukazuje v případě zahušťování bytovek.


Bytové domy tu trpí zejména svým neuspořádaným parterem. Množství volně roztroušených kontejnerů, různé přístavby, obtížně využívatelné zpevněné plochy. 

Pro tuto bytovku je otázka, zda čtyři patra nejsou přece jen příliš, zda tento dům až příliš nepřekračuje v místě obvyklou a ověřenou hladinu zastavěni.


Bytovka
Další bytovka, která vznikla na tomto místě dále uzavírá z východu existující komplex obytných domů a celému areálu se pokouší dát jednoznačnější smysl, charakter.

část "okolo školy"
Ondřej Brych Řadové domy

z hodnocení:

Radikální v tomto území bylo zbourání stodol - synagogy proměněné na bytovky. Nově navržená urbanistická struktura v tomto území znovuvytváří. jednoduchý otevřený blok, reaguje na velkou novostavbu školy.

Na první pohled má dům velmi příjemný tzv.sociální výraz a charakter. Zabírá nepříliš velký pozemek, má jedinečné vazby a vztahy na centrum obce, na školu. Má jednoduchou a přehlednou dispozici - i když dispozice dvou pootočených objektů na západním konci by si jistě zasloužila ještě dopracování. 


Základním cílem zadání bylo přilákat do obce další - zejména mladé - lidi, a vytvořit takové prostředí, ze kterého by se naopak starousedlíci neodstěhovávali "za lepším".


Takovéto tipy domů mohou být pro mnoho mladých rodin sympatickou variantou k bytu v bytovce v Příbrami, Milevsku, nebo Sedlčanech. Takovýto tip domu dokáže konkurovat cenou běžnému bytu, nesporná výhoda je blízkost ještě stále kvalitní přírody a krajiny, ale i kompletní občanská vybavenost a bohatý společenský život obce.

Ondřej Ivan Moderní venkovský co-housing

4
z hodnocení:

Objekt. kterým se z náměstí otevírá řešené území na Trávnlíkách. Společně s domem pro otce s dětmi vytváří před obtížně definovaným předprostorem školy malé sympatické náměstíčko. 

Ve svém výrazu balancuje na hraně - jestli to ještě je venkovský dům.

Tomáš Hric Block houses

z hodnocení:

Další dům v lokalitě na Trávníkách. Měla by se jím otevírat nová výstavba směrem k rybníku Krbčák, směrem k odtrubněnému potoku vytékajícímu z Trubáčků.

V současnosti je ale celá tato lokalita již rozparcelována, jsou přivedeny sítě, již během tohoto roku by se měly začít stavět prví rodinné domy. Toto je ale jediná lokalita, která je mezi centrem obce a "rámjícími" potoky prázdná. Zasloužila by si tedy daleko odpovědnější přístup.

Vlastní studentský návrh svou prezentací bohužel působí poněkud pochmurně, přestože by pro danou lokalitu mohl být velkým přínosem.

Barbora Klapalová Dům pro otce s dětmi





z hodnocení:

Tento objekt by se mohl stát společenským centrem této části obce. Kombinuje kavárnu s prostorem pro děti v přízemí, s drobnými kancelářskými prostory v patře.

Na tomto objektu je sympatické, že je vlastně "Petrovicemi v malém". Objekt totiž můžeme chápat i tak, že kavárna dole symbolizuje centrální část obce - náměstí, a kanceláře v patře vybíhající svými rohy do různých stran může symbolizovat přirozený rozvoj do různých stran podél hlavních komunikačních cest. Takto sice koncept nevznikal - o to je půvabnější.

Projetu by šlo vyčíst určité nedotažení v rovině designu interiéru i exteriéru, přílišnou tvrdost mezi dolní a horní částí objektu. Nicméně základní společenský přínos objektu je nepopiratelný. 


Maroš Galáž Rodinný dom kombinovaný s firmou

z hodnocení:

Takto nějak bychom si asi představovali, že by mohla vypadat zástavba v těsné návaznosti na centrum obce. Nepříliš velký pozemek, který je racionálně rozvržen a využit. Navíc se objekt stal součástí většího urbáního bloku. 


Škoda, že ve výrazu není dům poněkud odvážnější - pokud se podíváme na modernistické objekty z počátku XX.století - které bychom si asi nejspíše při architektonickém návratu do centra obce vzali jako vzor - zjistíme, že jejich tvarosloví je daleko svobodnější a adekvátnější. Ať už jde o stavební úpravy jezuitské koleje na náměstí, úpravy staré pošty a dalších.

Daniel Degtěv Cyklopenzion Petrovice 

z hodnocení:

Objekt na samém jihozápadním konci řešeného území.  Navazuje na sportovní komplex, který uzavírá a dokončuje. 

Návrh přes svou výslednou jednoduchost vznikal velmi složitě. Maximálním způsobem využívá funkční rozdělení okolí, je situován podél odtrubněného potoka a díky terénní konfiguraci by z něj mohly být i skvělé výhledy do okolí.


Během oponentur zazněl názor, zda je výhodné v rámci zahušťování obce směrem dovnitř uvažovat o velkém restauračním zařízení na jejím okraji, zda by v rámci otevřeného konceptu rozvoje obce nestálo za to najít a vhodně urbanisticky i architektonicky podpořit restauraci přímo v centru na náměstí.


Stejně tak byla velmi důležitá poznámka, že je sice dobré, že objekt je jednoduchý a utilitární, ale na takto zvoleném hřišti se mohl pohybovat daleko volněji a otevřeněji.



Peter Klinec Vrškamen


z hodnocení:

Z hlediska urbanistického asi nejobtížnější úkol. 

Všechna předchozí zadání se týkala tzv. rostlé části obce s jasnou obytnou strukturou. Náměstí, ze kterého vybíhají jednotlivé ulice s orámováním vodotečemi.  


Okolí Vrškamene je zcela jiný úkol. Osídlení bylo v této oblasti především v těsné vazbě na vodu (Petrovice, Kojetín, Dobrá Voda - všechny obce se rozvíjely v údolí  potoku Brzina). 


Cesta od Milevska, která se vyhýbala údolí potoka,  se tu vyhýbala průjezdu Petrovicemi a ještě před Vrškamenem se ohýbala na Sedlčany. Nejprve tu byla pouze velká bílá vila (Lanků) naproti vjezdu do nejstarší usedlosti v této lokalitě - do mlýna. Postupně se výstavba podél již narovnané silnice do centra Petrovic rozrůstala. Původně se jednalo o exkluzvní lokalitu. Domů tu bylo pára byly kvalitní. Zlom začal s naplňováním nového územního plánu z poloviny devadesátých let, kdy se intenzivně staví i v bezprostředním okolí Vrškamane, okolo silnice. Pokud "obytné kvality" zpočátku zajišťovala především ona exkluzivita, s extenzivním rozvojem této lokality do polí  ale nedošlo k přehodnocení otázky obytných kvalit.


V této situaci student řešil jak postupovat v bezprostředním okolí Vrškamene, kde se jedinečná krajinná konfigurace již stírá – pokusil se tedy převést tuto cennou konfigurace do architektury a pokusil se definovat podmínky urbáního rozvoje. Doplňuje tak další lávku přes potok, a navrhuje další strukturu osídlení.

Náplň, kterou jsme nechali na studentovi, prošla během semestru velmi výraznou proměnou. Od témat "od kamene ke kameni" - míněno od Husovy kazatelny po Vrškamen s expozicí věnovanou Janu Husovi - který tímto krajem po vypovězení z Prahy také procházel - přes pouze otevřené a zdmi definované místo s kamenem- až po tuto galerii s minimálním ubytováním pro umělce.


Výsledné řešení domu je kvalitní a profesionální, nicméně - bylo by dobré se pro příště zabývat novou urbání strukturou osídlení odtud až ke Kojetínu. V této oblasti je základní rozpor mezi přirozeným těžištěm osídlení v údolí potoka a současným způsobem výstavby podél hlavní komunikace na Milevsko - kde je vstup do objektů ještě zcela nesmyslně z další paralelní komunikace s hlavní silnicí. Mohlo tak při návrhu osídlení v této lokalitě dojít k adekvátnějšímu situování zástavby pro kterou je hlavní komunikace důležitá leda pro zvýšení hlukové zátěže.


V každém případě studentem zvolené řešen - galerie - která je dnes do značné míry vnímána jako "novodobý kostel" - je v bezprostředním okolí Vrškamene zejména s ohledem k jeho iniciačnímu momentu adekvátní řešení.



Z prezentace na FA ČVUT, v atelieru Stempel Beneš, místnosti 752

Těsně po odevzdávce i během obcházení hodnotících komisí byl společný model poněkud nedodělaný ...






       Záběry z prezentace za účasti architekta Juraje Sonlajtnera: Zpětná vazba pro studenty věcná, empatická,                                                                                                  profesionální.







čtvrtek 7. května 2015

Petrovice - historická analýza centra

Petrovice - historická analýza centra

Přikládám ze studentských prezentací ještě celkovou historickou analýzu obce (tedy především její severní části):



Tento obrázek je fascinující tím, jak je v něm zvýrazněna hranice mezi osídlením a krajinou. Mnohdy zapomínáme na úsilí, které bylo nezbytné vynakládat i na udržování hranic mezi pečlivě obdělávanými drobnými políčky poskládanými těsně vedle sebe (je pak vcelku srozumitelné, že "Zeměměřič" požíval zvláštní úctu)


Celková struktura osídlení s podkresem historických map ukazuje postupné vyplňování území zástavbou.


Časová struktura zahušťování.


Doplnění struktury základních komunikací
.
Zelený rámec na severu a východě obce.


Struktura zeleně v samém centru obce - znázornění původního stavu. 
Jedním z charakteristických znaků byly i louky těsně sousedící s jádrem obce (toto téma řešíme především v jižní, postupně se rozvíjející části, v oblasti Trávníků - tam se snažíme najít  strukturu osídlení vymezenou náměstím a odtrubněným potokem. Ve zpracování zachováváme i stopy luk pronikající až do samého centra obce).


Zvýraznění severní linie zeleně s vodou - doplněním adekvátní pěší prostupnosti. Snaha o zapojení hlavních hodnot osídlení (náměstí a  linií zeleně - severní i východní - s potoky a rybníky) do struktury obce. Zámecký park je tu pak přirozená spojnice těchto dvou celků.

Koncept návrhu hledající způsob propojení parku s okolím, aby se stal nejen spojnicí, ale i cílem. Společenská hodnota parku v minulosti utrpěna přesunutím (v sedmdesátých letech)  původně oblíbeného a využívaného dřevěného parketu ve spodní, severní části  nahoru k zámku - tam parket přes veškerou snahu takové popularity a oblíbenosti nedosáhl.  

V roce 1839 už bylo zformováno jádro obce tvořené návsí, kostelem a zámečkem, Z map je patrné, že obec byla ohraničena rybníky a zelení ze severu, říčkou Brzinou z východu a loukou 'Trawnjyky' (dnes Trávníky) z jihu. Byly již zformovány hlavní cesty a silnice, které se zachovaly až na malé změny dodnes. Pokud srovnáme mapu z roku 1839 s mapou z roku 1952, tak zjistíme, že se obec nijak zvlášť nezměnila. Vesnice se rozvíjela převážně severně a západně podél hlavních komunikací. Výrazné rozšíření vesnice proběhlo až po roce 1952, kdy v severozápadní části vznikly bytové domy na severu rodinné domy. Největší rozvoj obce proběhl po roce 1989. Za zmínku stojí i stavba školy na jihu obce, která na první pohled nesedí do vesnice měřítkem. 

Zástavba už s sebou přinesla rozšíření sítě cest, kdy vnikly převážně komunikace obsluhující rodinné a bytové domy. Je škoda, že tyto cesty mají v současné době opravdu pouze charakter obslužné komunikace. V severní části se přímo nabízí respektovat zelený pás a vést komunikaci podél tohoto pásu. 

Představme si nedělní odpolední procházku, kdy si na náměstí koupíme v cukrárně zmrzlinu, parkem projdeme ke Kamennému rybníku, kde si na molu smočíme nohy. Poté projdeme po cestě se zelení po pravé straně až k rybníku Krašák. Tam už vedro srpnového dne nevydržíme a z mola skočíme přímo do vody. Poté pokračujeme po "okruhu", koupíme si pivo u fotbalového stadionu, kde právě místní petrovičtí chlapi svádí boj s Předbořicemi a nakonec zamíříme do Domu pro otce na podvečerní kávu.  K Vrškamenu půjdeme až později, večer.

Pokud si současnou zástavbu promítneme do staré mapy z roku 1839, zjistíme, že se výstavba koncentruje do oblasti vymezené zeleným pásem na severu a říčkou Brzinou z východu. Z parku zůstala do dnešní doby zachována pouze jeho hlavní část. Severní část parku byla rozparcelována na šest parcel, které jsou určeny pro výstavbu rodinných domů. Park jako spojující prvek zeleného pásu okolo obce a návsi se tak pomalu vytrácí. Do parku se ztratil vstup z východu a zachována zůstala pouze v omezené míře severojižní průchodnost. Průchodnost parkem a jeho návaznost na obec je zásadní. Pokud srovnáme mapu z roku 1839 s dneškem, zjistíme, že se v obci nijak výrazně nebouralo, rozšiřování obce probíhalo odstředivě od návsi. 

Obec je dodnes definována přírodními prvky na obvodu, které zároveň vytváří hranici obce. V tzv. "Novém urbanismu" je jako ideální místo pro život definována oblast s centrem a definovaným okrajem, ke kterému se pěšky dostaneme do pěti minut, což odpovídá vzdálenosti 400 metrů. V Petrovicích náves tvoří centrum a zelený pás okraj, přičemž vzdálenost mezi návsí a tímto okrajem je bez velkého zaokrouhlení 400 metrů. Petrovice tedy přesně sedí na pojem "sousedství", který je definován mj. v Kongresu o "Novém urbanismu" z roku 1993.

A na konec jedna otázka. Byl by dům postavený severně od rybníku Krašák ještě součástí obce nebo už by se měl jmenovat Petrovice-Sever?  

Filip Hermann


Petrovice - historická analýza centra